Nanopory měří jednotlivé molekuly jako krátké změny proudu při jejich průchodu nebo zachycení v nepatrném otvoru. Tým vytvořil pPorA, čtyřicet aminokyselin dlouhý peptid odvozený od bakteriálního porinu, který se v lipidové membráně samovolně skládá do osmičlenného kanálu.

Stejný oktamer vytvářel malé a velké póry s vodivostí 2,4 a 3,5 nanosiemensu v laboratorním elektrolytu. Změnou aminokyselin a náboje vědci ladili průměr i selektivitu; experimenty doplnili modely molekulární dynamiky, jejichž vysvětlení mechanismu však stojí na zjednodušeních a vysokých elektrických polích.

Větší póry zachytily několik variant alfa-synukleinu včetně mutace spojované s Parkinsonovou nemocí s afinitou přibližně 20 nanomolů. Signály rozlišily jednotlivé formy ve směsi a sledovaly přechod od monomerů přes oligomery k fibrilám i změnu po přidání inhibitoru. Menší póry detekovaly také peptidy humaninu a SOD1.

Možným využitím je výzkumný čip, který rychle porovná, jak kandidátní léčiva ovlivňují vznik toxických proteinových shluků, nebo doplněk biomarkerových testů pracující s velmi malým množstvím vzorku. Studie ale neprokázala diagnózu z krve pacienta, klinickou přesnost ani schopnost určit nemoc z jediného signálu.

K praxi je třeba stabilní výroba pórů, automatická interpretace signálů, testy v krvi či mozkomíšním moku, velké zaslepené soubory pacientů a srovnání s existujícími metodami. Optimisticky lze specializované výzkumné čipy čekat za 3–5 let; diagnostický test by při úspěšné validaci mohl následovat nejdříve za 7–12 let a široké použití je zatím nejisté.