Oligodendrocyty vytvářejí myelinový obal, který izoluje nervová vlákna a pomáhá rychlému přenosu signálu. Autoři sledovali poznávací schopnosti účastníků Lothian Birth Cohort 1936 přibližně od 70 do 82 let. Z 1 017 lidí s dětským a sedmdesátiletým skóre mělo 866 i pozdější měření. Horší průběh byl spojen s jemnými změnami myelinizovaných axonů a oligodendrocytů v posmrtné tkáni.

Tkáňová část ale byla podstatně menší: podle metody zahrnovala 13 až 21 mozků a jednojaderné sekvenování RNA 14 vzorků. Výzkumníci našli menší myelinizované axony, u velkých axonů relativně silnější myelin, více oligodendrocytů a nižší aktivitu ochranné dráhy NRF2 v některých jejich typech. Silnější myelin tu proto nelze jednoduše číst jako lepší stav; může jít o známku narušené údržby či kompenzace.

Příčinnější test poskytly staré myši, jimž vědci vyřadili NRF2 specificky v oligodendrocytech. Zvířata napodobila část pozorované patologie a hůře těžila z podmínek, které jinak zlepšovaly poznávací výkon. To podporuje biologickou hypotézu, ale nedokazuje, že aktivace NRF2 zastaví kognitivní úbytek u lidí ani že existující přípravky působící na tuto dráhu jsou vhodnou léčbou.

Pokud se mechanismus potvrdí, mohl by výzkum přinést biomarkery stavu myelinu a oligodendrocytů, přesnější rozlišení běžného stárnutí od Alzheimerovy či cévní nemoci a jednou i buněčně cílené zásahy podporující údržbu nervových spojů. Prakticky zajímavá může být kombinace zobrazování, markerů v krvi či mozkomíšním moku a léčiv zasahujících ochranné dráhy jen v potřebných buňkách.

Před praxí je nutná replikace v různorodějších kohortách a dalších oblastech mozku, neinvazivní biomarker a bezpečný způsob cíleného ovlivnění NRF2 bez nežádoucích účinků. Optimisticky mohou během 3–5 let vzniknout lepší validační a biomarkerové studie. Pokud se lidský mechanismus potvrdí, první malé cílené intervenční studie lze představit za 7–12 let; čas k běžné léčbě dnes nelze poctivě odhadnout.