Biologické hodiny odhadují stáří nebo tempo stárnutí z metylace DNA, bílkovin, metabolitů, zobrazovacích dat či dalších znaků. Přehled Tonyho Wysse-Coraye a Erica Topola zdůrazňuje, že různé hodiny neměří tutéž biologickou vlastnost a jejich výsledek závisí na populaci i použité metodě.

Některé modely dokážou statisticky předpovídat nemocnost či úmrtnost a orgány jednoho člověka mohou vykazovat rozdílné tempo stárnutí. To z nich činí zajímavé výzkumné biomarkery pro prevenci a klinické studie, nikoli však automatický důkaz, že konkrétní zásah člověka omladil.

Pro širší klinické použití bude nutná standardizace, nezávislé ověření v různorodých populacích a důkaz, že změna hodnoty hodin skutečně odpovídá lepšímu zdraví. Přehled také uvádí možný střet zájmů jednoho z autorů ve dvou biotechnologických společnostech.