AUDIO / 08
Místnost a umístění soustav
Reprosoustavu posloucháme v prostoru, který její zvuk mění. Vysvětlíme si basové rezonance, odrazy, umístění i možnosti úprav, které dávají smysl před výměnou komponentů.
Když se bedna stane součástí pokoje
Do uší nepřichází pouze přímý zvuk z reproduktoru. Přidají se odrazy od stěn, podlahy, stropu a nábytku. Ty mají jiné dráhy, zpoždění a frekvenční průběhy. Proto tatáž bedna může v různých místnostech působit výrazně jinak. Změna umístění někdy ovlivní poslech více než výměna součástky ve výhybce.
Prostor však nemusíme vnímat jen jako problém. Část odraženého zvuku přispívá k pocitu prostředí a přirozenosti. Cílem není automaticky pokoj úplně utlumit, ale získat vyvážený výsledek pro zamýšlený poslech. Rozlišujeme především nízkofrekvenční rezonance, časné odrazy a celkové doznívání. Každá oblast reaguje na jiné změny.
Proč basy v jednom místě duní a jinde chybí
Mezi protilehlými stěnami mohou vznikat stojaté vlny neboli vlastní módy prostoru. Pro jednoduchý axiální mód mezi dvěma tuhými stěnami je základní odhad f = c / (2d), kde d je jejich vzdálenost. U rozměru 4 m vychází kolem 43 Hz. Skutečný pokoj má více rozměrů, více módů a také ztráty, takže tento výpočet není úplná charakteristika místnosti.
Na některých místech je pro daný mód velká tlaková změna, na jiných malá. Posun posluchače proto může přidat nebo ubrat konkrétní bas, aniž bychom změnili nastavení zesilovače. Stejně tak poloha bedny ovlivňuje, které módy více vybudí. Dunění jedné noty tedy nemusí znamenat, že basový měnič neumí hrát správně; může jít o kombinaci zdroje a prostoru.
Stěna, roh a vzájemné rušení
Blízké hranice mohou zvýšit akustický výstup v některých nízkých frekvencích. Současně se ale přímý zvuk může potkat s odrazem tak, že vznikne propad. Výsledek závisí na frekvenci a rozdílu drah. Pravidlo „vždy metr od stěny“ proto neřeší každý pokoj a každou soustavu stejně. Bereme v úvahu i konstrukční doporučení výrobce.
Při umístění bassreflexu potřebujeme také prostor pro ústí portu. Zadní port není automaticky důkaz, že bedna nemůže stát relativně blízko stěny, ale jeho okolí nesmí být nevhodně blokované. Posun skříně je praktická změna, kterou lze vyzkoušet a změřit. U hlubokých propadů způsobených rušením často pomůže změna geometrie více než prudké přidávání výkonu.
Poslechový trojúhelník a směrovost
Pro stereo je vhodný výchozí stav s podobnými vzdálenostmi obou beden od posluchače a přibližnou symetrií okolí. Často začneme rovnostranným trojúhelníkem, ale není to povinná geometrie pro každou sestavu. Zajímá nás stabilita středu, šířka obrazu a vyváženost obou kanálů. Bedna těsně u boční stěny a druhá v otevřeném prostoru mohou vytvářet rozdílné podmínky.
Natočení ovlivňuje, jakou část směrové charakteristiky posloucháme a kolik energie míří na boční stěny. Výšku volíme podle doporučené poslechové osy soustavy; často je poblíž výškového měniče, ale nemusí tomu tak být vždy. V oblasti dělení se vertikální poloha může projevit změnou součtu měničů. Hodnotíme tedy konkrétní bednu, ne pouze obecný obrázek trojúhelníku.
Časné odrazy a porézní materiál
Odraz, který přijde krátce po přímém zvuku, může ovlivnit barvu a prostorové vnímání. Významné cesty bývají přes boční stěny, podlahu nebo pracovní stůl. První schéma je pohled shora: plná cesta představuje přímý zvuk, přerušovaná jeden boční odraz. O tom, jak silný bude, rozhoduje materiál, úhel a směrovost bedny.
Koberec nebo tenký závěs mohou pomoci s vyššími frekvencemi, ale hluboké basy nevyřeší ve stejném rozsahu. Porézní absorbér potřebuje pro účinnost níže vhodnou tloušťku a umístění. Tenká dekorativní pěna proto není univerzální „basová past“. Pokud utlumíme pouze výšky a basy necháme rezonovat, pokoj může být subjektivně temný a přesto dál dunět.
Ekvalizace: pomoc s jasnými hranicemi
Ekvalizér mění úroveň frekvenčních oblastí. Může být užitečný pro potlačení některých vrcholů nebo cílené doladění, ale nepřestaví pokoj ani nezmění dráhu odrazu. Velké zesílení v hlubokém rušivém propadu může převážně zvyšovat zátěž zesilovače a měniče. V jiném místě může navíc tatáž korekce vytvořit přebytek basů.
Začneme proto umístěním a měřením na více blízkých pozicích, teprve pak řešíme korekce. Tím rozlišíme problém jednoho bodu od širšího chování poslechové oblasti. Automatický systém může výrazně pomoci, ale jeho cíl i výsledek je vhodné zkontrolovat. Korekce v jednom bodě není zárukou stejného přenosu na každém místě gauče.
Jednoduchý postup doma
Nejdříve odstavíme bedny a poslechové místo od zjevně nevhodných překážek a zajistíme přibližnou symetrii. Potom zkoušíme menší posuny a natočení při stejné poslechové úrovni. Měníme vždy jednu věc, zapisujeme polohu a používáme několik známých nahrávek. Pokud máme měřicí mikrofon, kontrolujeme basové chování i opakovatelnost výsledku.
Teprve na základě toho volíme akustické úpravy a případnou ekvalizaci. Nepotřebujeme se rozhodovat podle jedné efektní křivky ani podle fotky dokonale vypadajícího studia. Smyslem je příjemný, vyvážený poslech v konkrétním prostoru. Vlastní bedna se proto navrhuje s představou, kde a jak ji budeme používat.