Vědci podávali semaglutid zdravým samicím myší od věku 20 měsíců, který odpovídá pozdní fázi jejich života. Medián přežití dosáhl 834 dnů oproti 742 dnům u kontrolní skupiny, tedy přibližně o 12 % více.

Léčené myši měly lepší koordinaci, svalovou funkci, práci s glukózou a některé výsledky paměťových testů. V tkáních se zároveň zmírnily změny spojované se stárnutím, například zánět a úbytek regenerační kapacity.

Semaglutid snížil příjem potravy asi o 24 %. Skupina bez léku se stejným kalorickým omezením dosáhla podobného prodloužení života, takže velkou část efektu může vysvětlovat nižší příjem energie. Semaglutid však v několika testech, včetně prostorové paměti a kontroly glukózy, překonal samotnou dietu; mechanismus navíc zůstává nejasný.

Pokud se nezávisle potvrdí, že lék ovlivňuje více drah stárnutí než jen hmotnost a metabolismus, mohl by pomoci navrhnout studie prevence křehkosti nebo oddálení více nemocí současně. Výsledek ale není důvodem užívat semaglutid mimo schválené indikace ani důkazem prodloužení života lidí.

Je třeba zopakování u samců, dalších kmenů a dávek, dlouhodobé sledování bezpečnosti a především randomizované studie u lidí s předem určenými klinickými cíli. Optimisticky mohou během 3–6 let přijít přesvědčivější údaje o funkčním stárnutí u léčených pacientů; důkaz vlivu na zdravou délku života či přežití by vyžadoval 8–15 let nebo déle.