mRNA vakcíny potřebují při distribuci chlad, což komplikuje zásobování míst bez spolehlivých mrazicích zařízení. V recenzované studii v Nature Biotechnology tým MIT zkoumal, zda lze změnit pomocné látky kolem lipidových nanočástic tak, aby po vysušení lépe chránily svůj obsah před teplem. Nešlo o změnu samotného mRNA kódu, ale o hledání vhodnějšího složení nosiče.

Algoritmus spojil malý počet laboratorních měření s návrhy dalších kombinací pomocných látek. Podle autorů stačilo šest kol hledání během zhruba měsíce. Vybranou formulaci po vakuovém vysušení skladovali při 37 °C déle než dva měsíce. Vakcíny připravené s uchovanými částicemi potom u myší vyvolaly imunitní odpověď srovnatelnou s čerstvě připraveným kontrolním přípravkem. Autoři dále zkoušeli rozpustné mikrojehlové náplasti na hlodavcích a nehumánních primátech. To jsou předklinické výsledky, nikoli schválená vakcína bez chlazení.

Pokud se stabilita a účinnost zopakují s různými mRNA náklady, mohl by tento postup jednou snížit nároky na chladový řetězec při očkování v odlehlých regionech. Praktickou možností jsou také náplasti, které by usnadnily podání tam, kde je málo zdravotníků. Výzkum však neprokazuje, že stejná trvanlivost platí pro každý antigen, výrobní šarži či běžné distribuční podmínky.

K dalšímu posunu bude třeba nezávisle ověřit dlouhodobou stabilitu, bezpečnost, velkovýrobu a skutečný účinek konkrétní vakcíny u lidí; teprve potom může regulátor rozhodnout o době skladování a způsobu podání. Optimisticky by další laboratorní a výrobní piloty mohly přijít během jednoho až tří let, avšak termín běžného použití nyní určit nelze. Někteří autoři uvádějí finanční vazby na biotechnologické firmy včetně Moderny; i proto je nezávislé potvrzení důležité. Ilustrace není snímkem produktu.