Práce v Cell z 1. října porovnává mitochondriální proteinové inventáře osmi organismů. Kombinuje experimentální katalogy s výpočetními predikcemi a upozorňuje na proteinové rodiny přítomné u patogenů, ale nepřítomné u člověka. Jde o základní výzkum, ne klinický test léčby.

Veřejná metodika staví na izolaci mitochondrií a hmotnostní spektrometrii, následně doplňuje další důkazy a výpočetní model. Rozdíl mezi změřeným inventářem a předpovědí pro jiný druh je zásadní: seznam není univerzální potvrzení, že každý protein má očekávanou funkci.

Představme si výzkumníka, který hledá místo, kde lze poškodit parazita a šetřit lidské buňky. Místo zkoušení naslepo dostane omezený seznam kandidátů pro laboratorní prověření. Naše realistická možnost využití je lepší prioritizace experimentů, nikoli hotová pilulka proti infekci.

Chybějící lidský protějšek ještě nezaručuje bezpečnost. Je nutné ukázat, že kandidát je pro parazita nezbytný, že jej lze ovlivnit a že zásah nepoškodí hostitele jiným mechanismem. Pak teprve přijdou otázky dávkování, dostupnosti látky v organismu, rezistence a případných klinických zkoušek.

Optimistický redakční horizont je 6–18 měsíců pro první funkční laboratorní ověření vybraného kandidáta, pokud na něj naváže připravený tým. Dobu do léčby lidí odhadnout neumíme. Nejbližší přínos může být méně slepých uliček: výzkum lépe ví, kam zaměřit čas, ale stále musí prokázat, že míří správně.