Mezinárodní tým sestavil téměř úplné genomy osmi blízce příbuzných druhů netopýrů Myotis a doplnil je primárními buněčnými kulturami. U těchto savců se délka života mezi druhy výrazně liší, což umožnilo hledat evoluční změny spojené s dlouhověkostí, odolností vůči nádorům a virovým infekcím.

Analýza ukázala, že proteiny interagující s DNA viry nesou zvýšené známky pozitivní selekce, zatímco u proteinů spojených s RNA viry byly nápadnější změny počtu kopií genů. Autoři také popsali různé kopie protivirového genu EIF2AK2 neboli PKR a v buněčných pokusech ověřili jejich odlišnou aktivitu.

U dlouhověkého druhu Myotis lucifugus tým pozoroval zvláštní odpověď primárních buněk na poškození DNA a selekční signály v drahách souvisejících s nádory. Výsledky podporují hypotézu, že imunita, buněčná údržba a délka života se u netopýrů vyvíjely společně; samy však neurčují příčinu jejich dlouhověkosti.

Možným využitím je přesnější výběr mechanismů pro další výzkum stárnutí a imunity. Než by se dalo uvažovat o lidské terapii, bude nutné potvrdit konkrétní mechanismy v dalších druzích a modelech a prokázat bezpečný kauzální účinek. První nové laboratorní cíle mohou vznikat během 3–7 let, klinický horizont z této studie rozumně určit nelze.