Superrozlišovací mikroskopie obvykle spoléhá na silné buzení laserem, které může značky vybělit a živou buňku poškodit. Tým v Nature představil RIED: výpočetní metodu, která z nepravidelných fotonů elektrochemiluminiscence, chemiluminiscence nebo bioluminiscence rekonstruuje ostřejší obraz bez vnějšího laserového buzení.

V pevných buňkách COS-7 autoři u mitochondrií uvádějí boční rozlišení 102 nanometrů a osové 221 nanometrů; u bioluminiscence v živých buňkách dosáhli 117 nanometrů. Systém pak sledoval přenos mitochondrií mezi živými buňkami po dobu 41 hodin. V přímém srovnání kontinuálně laserem buzené SIM zobrazení výrazně vybledlo do 18 minut.

Nejde o mikroskop, který by viděl bez světla: fotony vznikají luminiscenční reakcí a software z jejich prostorových a časových vzorců vytěží detail. Výsledky navíc pocházejí z kultivovaných buněk a speciálně označených struktur. Metoda zatím neprokázala hluboké zobrazování tkání, univerzální použitelnost ani bezpečnost u organismu.

Pokud se výkon potvrdí nezávisle, největší přínos může být v pozorování pomalých procesů, které dnešní intenzivní osvětlení samo narušuje: předávání mitochondrií, reakce buněk na léčiva, dlouhodobá kontrola buněčných terapií nebo citlivé vyhledávání povrchových biomarkerů. Atraktivní je možnost sledovat tutéž živou kulturu celé hodiny či dny, místo krátkých snímků oddělených slepými intervaly.

Do praxe jsou potřeba spolehlivější luminiscenční sondy, standardizované substráty, rychlejší a ověřitelná rekonstrukce, automatizace a testy na různých buňkách a tkáních. Optimisticky by specializované výzkumné sestavy mohly vzniknout za 2–4 roky a pokročilé biologické či zvířecí piloty za 5–8 let. Klinické použití, pokud bude vůbec technicky možné, je spíše otázkou 8–15 let nebo déle.